23.08.2019
Jiří Němeček

21. srpen 1968

21. srpen máme za sebou a těm, kteří mají rok 1968 v paměti, zbývají stále hořké vzpomínky. Tehdejší Československo se za dvacet poválečných let příliš nevzdálilo civilizovanému západnímu světu. Léta, která ale přišla po tomto okamžiku velké naděje, nás odnesla ze světa civilizace,  demokracie a světa pravdy. Nastupující elektronika, počítače a kybernetika označovaná komunistickou stranou za buržoazní pavědu zakotvily ve světě reálného socialismu mnohem později, tak pozdě, že už nebyla šance tento rozdíl dohnat.  Horší byla ale ochota většiny národa se ohnout a poslechnout rozkazy Komunistické strany. Včetně těch rozkazů, po kterých nás honili milicionáři centrem Liberce a běda tomu, koho dohnali. Viděli jsme, jak milicionáři zběsile bijí do těl svíjejících se na dlažbě. Předzvěst příštích dvaceti let.

 

Společenská setrvačnost je velká. Trvá generace, než se většina změní, začne se chvat jinak, pokud možno lépe. V dnešní době je jednoduché se rozhodnout, zda podepíšete ten anebo jiný protestní dokument. Je to až příliš lehké, protože tím nikdo zhola nic neriskuje ani neobětuje. Jakou hodnotu má ale takový podpis? Při pohledu na „frontu“ před památníkem obětí roku 1968 před libereckou radnicí lze nejen 21. srpna přemýšlet o tom, kdo z těchto účastníků by protestoval i ve zmíněném roce 1969 se všemi riziky z toho plynoucími.

 

Přes svou zasmušilost mají tudíž obě výročí svou hodnotu - umožňují nám poměřovat, jak by se asi každý jeden z nás v té době zachoval.

Diskusní fórum Nový příspěvek
K této stránce neexistuje žádná otázka / připomínka.

 

Cookies

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.